Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Ahoj Jano,
naprosto s Tebou souhlasím. Jednak za sebou mám pět let, kdy jsem se hrabal ve vlastní psychice a podvědomí, včetně toho, že jsem se dobral pocitů ještě nenarozeného dítěte, které mi pak moje máti potvrdila. Taky se mi podařilo dostat svého syna do stejné situace, kdy se narodil neplánovaně. Taky vím dobře, jak jsem se k němu (i když nevědomě) mnohdy choval právě proto, že jsem jej sice rozumově přijal a na nějaké úrovni měl rád, ale uvnitř bylo něco, co bylo jinak a dalo mi to hodně práce, než jsem to dal jakž takž do pořádku.
Tím chci říci to, že lidská psychika není zdaleka tak jednoduchá, jak si hodně lidí myslí, a už vůbec to není tak, že lze udělat něco "tajně". Možná to lze udělat tak, že si to zúčastnění neuvědomí, ale rozhodně to jejich podvědomí zaznamená a odrazí se to na jejich chování.
A mohu říci, že je velký rozdíl mezi svobodným rozhodnutím a přijetím a třeba i náhodou a už vubec "náhodou".
Jestli manžel nechce, manželka to ví, a přesto udělá opak, je to tvrdá manipulace, která se časem může vrátit jednak dítěti, a jednak jí samé ze strany, z které to nebude čekat a ani jí nedojde (a nemůže), že je to její vlastní bumerang.
Jestliže někoho podvádíme, tak především sebe.. Je to moje, tvrdě zaplacená zkušenost..
Pokud hledáš oporu v diskusi, tak to znamená, že uvnitř si nejsi jista, že děláš správně. Hledáš oporu, důvody, a částečně se (nevědomě) snažíš přehodit svoji zodpovědnost na někoho, kdo Ti "poradí" a schválí Tvoje rozhodnutí. Uvědom si ale, že případné důsledky (včetně těch, které si neuvědomuješ), si poneseš sama a Tvoje dítě, nikdo z diskuse.
Nikdy nemáme šanci dohlídat všechny okolnosti a všechny důsledky, to ani nejde. Ale lze dělat svá rozhodnutí s čistým srdcem..
Moje zkušenosti a zkušenosti většinou žen a terapeutů, které znám a mají za sebou hodně dlouhou cestu hledání hovoří o tom, že základem každého partnerství je komunikace v zásadních otázkách. Řeknu Ti jeden příběh: manželský pár na terapii - paní povídala o tom, jak 30 let každou neděli dělala manželovi svíčkovou. Co jí to dalo práce, jak brzy vstávala, atd. a vyčítala manželovi, že její snahu nikdy nepochválil.. Manžel se ozval: "Ale já svíčkovou nerad, jedl jsem ji jen proto, aby ses neurazila..." Ta svíčková je blbost, ale takhle to děláme v našich partnerstvích často - snažíme se tomu druhému dát něco, co se domníváme, že potřebuje, a ono to může být zcela jinak... Mnohdy mu i z dobré vůle dáváme něco, co nechce a jen vytváříme jeho odpor.. Nebo se snažíme něco prosadit a obejdeme toho druhého. Mnohdy se stačí zeptat.. Ale my se bojíme odpovědi a proto raději žijeme v nejistotě, ve lži, ve snu.
Možná má Tvůj manžel nějaký důvod, proč další dítě nechce. Jestli Ti odpověděl Ne, tak se zkus zeptat proč. Každé Ne i Ano má své proč (ale to proč je mnohdy skryto někde uvnitř, nebo jej nechceme říci). Nicméně to jeho právo mít svůj názor. Dítě není pes, je to rozhodnutí na celý život. Pokud jej nechce, může to jeho život, ev. i vztah k ostatním, negativně ovlivnit. Možná si uvědomuje, že je to velká zodpovědnost, možná si uvědomuje, že je to i o penězích, možná by na dítě neměl dost času, možná se chce věnovat raději Tobě.. Nevím. To ví jen on. Možná si to neuvědomuje, nedokáže to formulovat, ale někde uvnitř to ví. Stejně tak jako Ty víš, proč chceš další dítě - na vzdor svému partnerovi.
Partnerství je o společném hledání a rozhodování, ne o "náhodách".
Zkus si malé cvičení - sedni si na zem a opři se o záda svého manžela (kohokoliv jiného). Když budeš tlačit, narazíš na stejný nebo větší odpor. Když se opřeš, a oba přestanete tlačit, budete sedět a navzájem se o sebe opírat, aniž by jste museli vyvíjet sílu nebo se bránit. Každá síla vytváří protisílu, každý útok vytváří obranu.. Něco jiného je láskyplná dohoda..

Přeji Ti, aby jsi se rozhodla s čistým srdcem.
Michal