Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Přesně takhle jsme debatili před časem. máme malý ale pěkný byt, oba slušnou práci a máme se i po letech stále moc rádi a tak jsem přemýšlela, že je čas také na děti. První reakce byla poměrně odmítavá ne však ve smyslu "nechci",ale ve smyslu později(za 3-4roky)! Přemýšlela jsem, jak toho "svého mužského" donutit. Nejsem ale zastánce vynechání prášků bez domluvy a myslím, že by mu to i přes zapírání došlo - nemyslím si že je blbec a já ani nechci dělat něco tajně! Musíme být na to dva. Zvolila jsem trošku jinou taktiku. Občas jsem přišla, že už se na to naše "budoucí" malé mooc těším, až si spolu s "taťkou" budou hrát a jezdit na kolech a já jim budu dělat samé dobrotky a jestli bude mít můj nos nebo jeho.. a pak se přidal ve snění i on (občas), že mě budou oba hrozně zlobit a vymýšlet na mě blbinky.. ještě ale nebyl rozhodně připraven! Trvalo to takhle nějakou dobu - nebylo to téma denních hovorů spíše času, kdy jsme byli spolu sami(procházka, večer..)a byla příjemná atmosféra a hlavně nějaké podobné téma. Nijak jsem mu nenutila že CHCI TEĎ(i když chci). Minulý týden jsem jen tak z legrace ptala, kdy že tedy budeme mít ty naše dětičky? Řekl, že klidně hned, že už se hrozně těší.. :-) Sama jsem teď řekla, že ještě doberu prášky co mám a pak si prostě další nekoupím. Trvalo to rok. Stálo mi to za to, protože se budeme opravdu těšit spolu a to jsem chtěla. Takže souhlasím, je nutné komunikovat a řešit to. I za cenu odkladu. Myslím, že se to vyplatí!