Vážení pozůstalí,
přijměte moji soustrast a poděkování za to, že se snažíte v téhle chvíli myslet na druhé a alespoň varovat. Je to od vás moc hezké a nesobecké.
Je pravda, co už tu psali jiní. Každý z nás se v životě dostal do situace, kdy to nemuselo skončit dobře. Od chození přes tmavé parky až po to holotropní dýchání, které jsme na ZŠ prováděli už před 25 lety. Není problém přitom omdlít během několika sekund.
A těm, co píší někomu s psychickými problémy nemyslné věty typu "jestli má 2 děti tak nemá kňourat ale naklapat k psychologovi" (martina), bych ráda řekla, že deprese spočívá právě v tom, že si sám nepomůžete a o radu nežádáte. Proto se na ni tak často umírá. Mluvíte o něčem, o čem nevíte ani "ň".
m
Předchozí