Tak jo, teda mudruju.
Chlap, který by mě v těhotenství poslal na potrat mi jednoznačně nestojí za to, abych s ní zůstávala. Takové manželství bych klidně obětovala s naprosto čistým svědomím. Ať se ti to líbí nebo ne. I když exisují ženy, které dají přednost chlapovi a obětují třeba i děti (ať už narozené či nenarozené), já k nim nepatřím.
No, a že hodně žen (jak píšeš) považuje své muže za tupce? Chlapi jsou (i když asi ne všichni) hodně sobečtí a ješitní (viz můj manžel) a potřebují mít poslední slovo a pocit, že každý dobrý nápad je jejich. Kdybych čekala, až manžel začne něco podnikat ohledně otěhotnění, neměli bychom děti dodnes. To bylo pořád: "Ale jo, děti budeme mít, ale ještě kariéru, dům..." a kdesi cosi. Musela jsem na něj vyloženě tlačit. Jeho reakce na mou zprávu o tom, že jsem těhotná, byla poněkud zvláštní. "Hm, to je pěkný. Ale to ti bude bránit v hledání práce. A jak to uděláme s hlídáním?" I celé těhotenství se choval dost zvláštně. No a dneska se může z malého po... To je samé ťutu, ňuňu. Broučku a zlatíčko apod.
Někdy je holt třeba na chlapy trošku zatlačit nebo je malinko obejít. Ale to ještě neznamená, že je člověk považuje za naprosté tupce.
Hezký den
Iva
Předchozí