Kajino, já chápu co tu chceš říct. Tvoje minulá reakce ale vyzněla v duchu "vy jste ještě mladý a naivní husičky, o životě víte h****o, jen počktejte pár let a taky dostanete od života přes držku". Určitě jsi to myslela dobře, popisovala jsi ale bohužel jen svou realitu (což je mi líto).
Kolem mě jsem viděla a vidím spoustu manželství o kterých ty píšeš. Jenže já si, narozdíl od tebe, nemyslím, že ty ženy nemají jinou možnost. Nemají možná sílu, jsou zdeptané, nevidí východisko. Ale cesta vždycky nějaká existuje, jen jí hledat. Nemluvím teoreticky, má kamarádka takhle úspěšně vykopla po dvaceti letech svého manžela - alkoholika. Dala mu soudní výpověď z bytu a bylo, letěl. Pokud se nedá odstěhovat manžel, dá se odstěhovat manželka. Jo, je to těžké, často to vypadá jako nemožné...ale jde to. Má teta utekla s dvěma malými dětmi na ubytovnu kde teplá voda tekla jednou týdně a živila se s dětmi zbytky ze závodní jídelny. ALE utekla od svého muže, který jí mlátil a ponižoval. Dětí ji za to dneska děkují.
Nechci tady dělat agitku na zvýšení sebevědomí ušlápnutých žen, jen na mě z tvého popisu padla tíseň. Život žijeme jenom jeden a nevidím důvod proč ho prožít v neštěstí.
A nakonec...tohle je dobré přísloví, které se na tuhle situaci hodí:
KDO CHCE, HLEDÁ ZPŮSOBY. KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVODY.
Předchozí