Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Kajino, je mi vás líto. Mluví z vás raněná pýcha nebo závist, že takhle kopete kolem sebe. Proč si myslíte, že manželství vámi popisované je normální vztah a šťastné je něco nenormálního.
Patrně budu o něco mladší než vy, ale se svým manželem jsem téměř deset let, z toho spolu sedm let bydlíme, čtyři roky jsme manželé a máme spolu dvě děti. Tedy nevím ještě jak náš vztah dopadne, ale pevně věřím, že nastartováno máme dobře.
Neznám to, že by celá domácnost ležela na mě. Pokud jsme chodili do práce oba, spravedlivě jsme se o domácí práce dělili, teď když jsem doma s dětmi jsem většinu přebrala - ale ne vše. S péčí o děti mi manžel pomáhá, což je snad normální - bere je ven, jedině on koupe atd. Do hospody nechodí, i když občas bych mu snad ani nebránila, pokud by nepřišel po čtyřech a s botami od sněhu. Veškerý volný čas trávíme spolu a já se na to těším snad ještě více, než v dobách čerstvé zamilovanosti. Ono po těch letech to už chce doopravdy něco víc, aby spolu mohli lidé existovat.
Samozřejmě je mi jasné, že ne vždy se to vydaří, ale zastávám názor, že chyba nebývá většinou jednostranná. Do manželství a rodičovství jsme vstoupili po zralé úvaze, že ano - že tohle je to pravé. Ani já nejsem plánované dítě, i když chtěné asi ano. Jenže v dnešní době, kdy je taková osvěta a antikoncepci si může dopřát skutečně každý by snad většina dětí měla být chtěná - a to oběma rodiči.
Je mi jasné, že se nad tímto příspěvkem budete usmívat a představovat si tu naivní slepici, která to psala, ale věřte, já jsem velice pragmatický člověk, který sebou nenechává cloumat city, takže pokud se stavím za svého manžela a manželství je to proto, že nám to doopravdy klape. A co, třeba ještě najdete někoho s kým si takový, podle mě normální vztah vyzkoušíte. Já osobně vám to moc přeju.