Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Mám dvě děti z 1.manželství, s druhým manželem jsem 12 let. Před časem začaly tikat moje biolog. hodiny a já zatoužila po dítěti i s mým druhým manželem. V té době bylo jemu 45 let, mně 35. On dítě už nechtěl, že je už starý apod. Nenaléhala jsem a pomalu se loučila s představou třetího dítěte. Přeci jenom těch "proti" bylo víc než "pro" - věkový rozdíl nevlastních sourozenců, ztráta zaměstnání, pět lidí na jeden příjem apod. Jelikož nepoužíváme antikoncepci, osud vše vyřešil za nás. Pouze jednou jsme si "nedali pozor" a bylo "vymalováno". Dítě bylo na cestě. První reakce manžela byla taková, že nás neuživí a dokdy je možný potrat. Kdybychom spolu už nějaké děti měli, tak bych možná potrat podstoupila, ale v našem případě mi to přišlo zkrátka nemožné něco takového udělat. Celé těhotenství jsme se o dítěti nebavili, celou výbavičku jsem si pořídila sama, ani jednou si bříško neposlechl. Byla jsem psychicky na dně. Dcera se narodila v lednu 2004 a můžu říct, že manžel je z holčičky unešený a nedal by ji za nic. Je z něj ten nejlepší táta. Myslím, že dítě by mělo mít sourozence a pokud ho nepřesvědčíte vy sama, dejte mu přečíst odbornou literaturu o významu sourozence. Dítě si vytvoří sociální vazby, bude si mít s kým hrát apod. Pokud nezabere ani to, zkuste pomyslet na to, až budete jednou staří a nemohoucí, že se o vás nebude mít kdo starat. Já sama jsem jedináček a pečovala jsem sama o nemocnou mamču 3,5 roku. Bylo to velmi vyčerpávající a sourozenec by se mi býval hodil. Navíc mi vždy chyběl i jako dítěti, záviděla jsem dětem, které měly sourozence. A dnes: nemám rodiče, nemám sourozence. Nemám nikoho z původní rodiny a je mi to líto. Nikdy nebudu něčí teta, nikdy si nepochovám neteř či synovce ... Myslím, že by manžel neměl uvažovat jenom tak, že jemu stačí jedno dítě. Měl by také koukat na zájmy toho svého dítěte. Jistě, je to s dětmi velká zodpovědnost, spousta práce a starotí, ale jednou se mu to všechno sečte a zúročí. A pokud nezabere ani tohle zamyšlení, pak prostě zkuste vysadit antikoncepci ... jistě, není to fér vůči němu, ale věřte, že to nakonec bude on, kdo bude pyšně jezdit s kočárkem, čekat na první krůčky, slova ... ale to jsme na začátku mého příběhu ... tak hodně štěstí!