Mám za to, že Váš manžel moc dobře ví, proč nechce druhé, zřejmě nejste moc dobrá matka, o čemž svědčí i to, že dokážete opustit roční dítě a šoupnout ho na "výchovu" někomu jinému... Já jsem při mateřské vystudovala vysokou, ale nikdy jsem nic nedělala na úkor dětí... A jít do práce, když dítě pláče a vztahuje k vám ručičky?... Jedno dítě jsem kojila 3 roky a 5 měsíců, druhé 2 roky a 8 měsíců, vy jste zřejmě ani nekojila, vidina peněz pro vás byla silnější. Raději bych byla chudá, než bych opustila dítě v tom nejkrásnějším období... Prostě a jednodušše - chcete jen dítě do počtu - jen proto, že ho bude mít i sestra a kamarádka, je to nefér kvůli tomu nenarozenému děťátku... Nebojte se, on se Vám ten nezájem o první dítě vymstí, nikdy k Vám nebude mít dcerka důvěru, nikdy se Vám nebude svěřovat s prvními láskami... V jejím srdci se zaregistruje strach, strach, který jste ji tam vlila, když jste ji opouštěla. Mohla jste být s ní na MD přece do tří let, a pak jít vydělávat na větší byt. Vždyť teď ten čas chcete trávit s druhým dítětem. Moje známá také bydlela s manželem a dcerkou v garsonce, ale oba se dceři věnovali maximálně, a ona je také zbožňuje, časem se jim podařila výměna malého bytu za velký s malým doplatkem... Trvalo měsíce, než si dcerka /3 roky/ v novém bytě zvykla, stále plakala, že chce domů /do jejich starého bytu/... Osobně bych také brala bydlení v malém krcálku s milovanými osobami, než "výchova" u příbuzných s vidinou nové vily... Zamyslete se tedy nad sebou... Manžel prostě ví, že nejste dobrá matka, tak ho nevydírejte, a važte si ho, že Vás ještě neopustil..
Předchozí