Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

K tomu se připojuji, moje maminka šla do práce, když mi bylo šest měsíců, hlídali mě (a tudíž samozřejmě i vychovávali) moji prarodiče a na svém vztahu s mámou nevidím žádné kazy. Synek v jeslích taky dvakrát brečel a vztahoval ručičky (bylo mu dva a půl)a přesto si nemyslím, že to nějak pokazilo náš vztah. Myslím si, že pokud rodiče (ne jenom maminka, máme snad i tatínky) najdou rozumný kompromis mezi prací a rodinným životem, a pokud jsou oba jakž takž spokojeni (ideálně velmi spokojeni) s tím, jak se jim to daří, odráží se to na vztahu k dítěti a rodinném životu všeobecně. Jsou maminky, které jsou absolutně spokojené, pokud jsou tři čtyři roky doma a věnují se dítěti/dětem, a pak jsou maminky, které k tomu, aby byly v pohodě, potřebují i práci. Anebo jdou do práce proto, že prostě potřebují peníze. Zaručený recept na to, jak mít šťastné a spokojené dítě podle mě neexistuje, pro některé třeba bude rozhodující, že ho maminka kojila čtyři roky a celou tu dobu s ním byla doma, pro jiné to bude to, že maminka sice chodila do práce, ale když měla volno, dokázala se mu věnovat přesně tak, jak dítěti vyhovuje atd. No a pak samozřejmě každý dělá chyby. Já upřímně za sebe mohu říci, že nevidím velký rozdíl v množství času, které věnuji dítěti, když jsem byla doma a teď, když jsem v práci, protože když jsem byla doma dělala jsem spoustu věcí, které teď prostě nedělám (např. denodenní vaření, úklid bordelu, který nevzniká, když nejsme doma).