K bodu dvě - neříkám, že pesso je běžná metoda ;-))), ale že mezi těmi, kdo ji používají - ji používají běžně psychologové/atři. Ostatně čeští letoři této metody jsou taky psychologové, a z lidí, co dělají pesso nebo se v něm cvičili/cvičí, znám taky jen lidi těchto profesí.
Pokud jde o bod 3 - příliš kategoricky jsi shrnul, že aktivita = alternativní přístupy, pasivita = léčba u lidí s formálním vzděláním. Tak to prostě není.
K tomu ostatnímu - nikdo z nás není tak zdravý, aby se během výcviku neměl z čeho dostávat. Pokud jde ale o to, zda má větší předpoklady ostatním pomoct někdo, kdo byl skutečně v hodně hluboké díře a dostal se ven, nebo někdo, kdo byl relativně "v pohodě", taky nejde generalizovat. Protože mezi těmi, kdo se vyhrabali z jámy, může zůstávat ještě velké procento těch, kteří si s sebou dál nesou jiná, velká či malá nezpracovaná traumata, která navzdory či dokonce díky své zkušenosti odmítají vidět. Takže nakonec vlastně nezbývá než říct, že ani tohle není spolehlivým odlišujícím kritériem... A nakonec nezbývá než hledat.
Pokud jde o mne osobně, tak jak ve skupině alternativních, tak ve skupině konzervativních jsou terapeuti, k nimž bych se neobávala poslat ani své nejbližší (neřkuli sama sebe); stejně tak jsou na obou stranách i mnozí takoví, do jejichž pracovny by mě nikdo nedostal v roli klienta ani heverem...
Předchozí