Přidat názor k článku Pořídit svému mrněti sourozence? Ale jak?

Možná že vydupání přežije rodina, kde jsou nátlakové akce běžnou praxí. Jsem se svým mužem už sedmnáct let a nikdy jsme žádné vydupání neprovozovali ani jeden, ani druhý. Zásadní věci řešíme společně dohodou, prkotiny jeden nebo druhý s tím, že druhý mu nehází klacky pod nohy a nekritizuje, i když výsledný efekt není oslňující (viz takové ty historky typu cos to koupila za foťák, fotí úplně blbě a tam a tam ho mají o pět stovek levnější). Cesta k dohodě je někdy těžká, ale zatím nikdy jsme se k ní nedobírali hádkami či tichou domácností. Nejvíce jsme narazili v otázce dětí - muž nechtěl, já ano. Trvalo asi dva roky, než jsme se dohodli, že tedy ano. Já jsem ještě v těhotenství říkala, že víc než jedno dítě ani omylem. No a vida - synkovi nebyly ani dva roky a názor jsem změnila. Manžel se postavil striktně proti, řka, že si druhým dítětem akorát chci řešit problémy v práci a že další dítě no way. Byla jsem strašlivě dožraná, ale dnes mu musím dát za pravdu. Z práce jsem odešla, zůstala s malým chvíli doma, našla jsem si práci jinou, a teď jsme se dohodli, že další dítě ano.

Ale jak říkám, každá rodina funguje jinak, někde jsou hádky, nemluvení a vydupávání na denním pořádku a přesto je rodina OK. Já si to nedovedu představit, byla bych za chvíli úplně vysosaná.