Přidat názor k článku Jak dítěti sdělit, že je a není vaše

mám téměř dva roky adoptivní holčičku Terezku, která k nám přišla když jí byl rok a půl. Když jsem si jí přivezla neuměla vůbec mluvit, pouze jedno slovo a to teta. Když byly Terezce dva roky, podávala jsem si žádost o druhou adopci a při pohovoru se pan psycholog hrozně divil, proč jsem zatím s Terezkou na téma adopce nemluvila. Nemluvila. A to z toho důvodu, že Terezka nejenže neuměla mluvit, ale ani nerozuměla základním slovům. Nerozuměla co znamená pojď půjdeme papat, sedni si na židličku, oblíkneme holku, .... atd, atd... Myslím, že v této fázi nemělo smysl něco malé vysvětlovat. Myslím si, že každá mamka sama nejlépe odhadne ,kdy je dítěti vhodné začít povídat o tom jak to všechno bylo . Dneska je Terce skoro tři a půl a mluví a mluví a mluví a taky velice dobře rozumí. Má devíti měsíční sestřičku "z bříška" a tak téměř denně večer v postýlce před spinkáním probíráme, že Agátina byla u mě v bříšku, že mi jí vytáhli z bříška v porodnici a ona (Terezka) že byla taky v porodnici, jenomže ta paní co byla u ní v bříšku se o ní nemohla starat a tak si jí odnesly tety do domečku a tam byla s dalšíma dětma a čekaly až pro ně přijde mamka a taťka. A musím jí dopodrobna vyprávět jak přesně to bylo, když už jsme tam přijeli a kam jsme museli pro papíry, aby s námi mohla odjet domů atd...Nikdy nezapomenu zdůraznit, jak jsem ráda, že zrovna tahle krásná a šikovná Terezička tam počkala právě na mě a jak bych byla smutná, kdyby tam nebyla a jak jí mám mooooc a mooooooc ráda. Vždycky mi říká, že až ona bude veliká a já budu malá, že si pro mě taky přijede do domečku, abysme byly pořád spolu. To nějak nemůže pořád pochopit, že já už nikdy malá nebudu, že to jenom ona bude velká. :o)
Určitě jsem také pro, přijatým dětičkám všechno co nejdříve říct. Mají právo to vědět a nejlépe od rodičů, aby je nevhodně sdělená pravda neranila.