Přidat názor k článku (Ne)(Vše)mocní psychologové

Milá Andreo,
nedá mi to a opět odpovím - tedy já musím pro pana psychologa vypadat jako naprosté "individum" bez pevné vůle - neboť jsem již jednou prohlásila, že jsem nechtěla reagovat. A rozhodně mu dám za pravdu, že jsem velice emotivní - a jsem za to ráda. Rozumných a "chytrých" běhá mezi námi dost -kdybych byla rozumná - podle běžných společenských měřítek - byla by naše Martinka i nadále v ústavu, v péči našeho drahocenného státu.
Víš, my jsme naprosto smířeni s tím, jaké "výkony" bude Martinka do budoucna podávat. Nechceme z ní mít ani doktorku ani inženýrku - jen, jak jsme ještě podotkli na setkání pěstounů, věděcká pracovnice nám tam zůstala na seznamu:o)
A myslím dokonce, že slovo smířeni vyzní velice,velice ošklivě - víme, jaké máme doma dítě (ačkoliv posudek psycholožky z DD zněl na naprosto zdravé dítě - s ročním zpožděním), milujeme ji se vším všudy takovou jaká je a nechceme ji hnát nikam do závratných výšin bezvadných výkonů a výsledků. Jen chceme, aby z ní vyrostl slušný člověk, který uznává určité hodnoty a zároveň, aby dostala šanci ukázat co v ní je a kam až stačí její síly-a k tomu všemu, aby byla šťastná a spokojená sama se sebou a svým životem. Kdyby záleželo na "odborných"posudcích psychologů, je dnes Martinka ve zvláštní škole, ne-li někde v ústavu. A ač kdesi v diskuzi proběhl názor, že jako matka mohu mít na své dítě zkreslený názor -myslím si, že se držíme dost při zemi a blízko jejích reálných možností.
K psychologům jsme vždy přicházeli s důvěrou v to, že když já jim laicky definuji problém, oni mi ho pomohou řešit a nedají mu jen šuplík "mentální retardace" nebo jiný podobný odborný šuplík a tím to pro ně hasne. Nebo naopak mi budou dávat takové "odborné" rady jako bylo to strašení v souvislosti s počůráváním.
Proč psycholožka, která vyšetřovala Martinku před ZŠ, byla schopna po více sezeních zjistit, že má poruchu soustředěnosti a tím pádem se jí automaticky po 20min naprosto blokne a pak opravdu, bude-li pokračovat bezhlavě ve svém vyšetřování, dojde možná i k závěru, že mé dítě patří do ústavu?
A to není jen o škole a výkonech - MarŤásek si sebou do života nese spousty problémů, které řešíme jen metodou pokusů a omylů, protože prostě není jiná možnost - nenašel se "odborník", který by nám pomohl.
Jak jsem také ve svých "zkušenostech" zmínila, narazili jsem také i na dobré psychology, kteří nám alespoň trošku prospěli, když už ne přímo pomohli řešit konkrétní problémy (omlouvám se - videotrénink interakcí měl 100% úspěšnost).
Omlouvám se, ale těch zkušeností a mých otázek -proč takhle a ne jinak - je mnoho a nashromáždilo se toho za těch téměř 6 let dost.
Přeji každému, aby měl lepší a pozitivnější zkušenosti. Já jen prostě vím, že se budu "odborníkům" vyhýbat jak jen to půjde a pokusím se hlavně před nimi ochránit své dítě - ale protože vím, že Marťásek má spousty nevyřešených problémů, stejně zase budeme jednou muset zahájit hledání...
Bára