Asi bych spíš přemýšlela, proč manžel už druhé dítě nechce, když předtím to byl on komu to nejmíň vadilo. A také bych se s ním na to téma snažila navést řeč, : jak si otcovství představoval a jak se současná realita od jeho představ liší > čímž se dá zjistit zda není třeba také z něčeho zklamaný (aniž by vůbec ke slovu zklamání došlo). Možná jen potřebuje delší pauzu. Celé dětství i dospívání mi bylo vštěpováno, že nejlepší je mít děti po dvou letech, že si nejlíp vyhrají a že to tak mají všichni takže to je bez debaty. No ale můj manžel je od svého bratra po šesti a od sestry po dvanácti letech a dobře si rozumí, jeho bratr má vlastní děti také po šesti letech, a já už to, i po jejich zkušenostech beru jako docela pohodlnou variantu. Tedy v tom smyslu že se matka za a)nenadře tolik jako při dětech po dvou letech a za b)s tím související, má mnohem víc času věnovat se oběma svým dětem.
A nakonec, chtít mít další dítě proto, abych mohla jezdit s kamarádkami s kočárkem do parku, a řešit jak manžela k dítěti přimět, místo toho abych se snažila přijít na to proč manžel trvá na opaku, mi přijde poměrně sobecké.
Předchozí