Milé holky, já už mám kluky školáky (1. a 3. třída), a s trochou nostalgie si pročítám Vaše řádky. Nemám pocit, že bych to tenkrát tolik prožívala, protože obě mé děti se těšily ven ze školky (ne do školy). Ale máte pravdu. Jedna etapa končí.
Ale začíná jiná, možná krásnější! I škola jednou skončí a až budou děti maturovat nebo promovat, až se budou ženit a vdávat, všechno to obrečíme. Tak to prostě je. Čas běží a nevrátí se. Když mé děti vyrostly z prvních dupaček, když jsem je přestala kojit, když začaly chodit...vždy jsem si uvědomila, že s každým dalším pokrokem mi odchází to "moje miminko".
Díky moc za to, že to můžeme prožít, že nám je dopřáno stát při každém novém krůčku našeho človíčka. Užívejme si ho , jak to nejvíc jde, a pak ho pusťme do toho "velkého světa".
Ale ať budou jakkoliv velcí, vždy tu budem pro ně, a oni to vědí. :o))
Předchozí