Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

No mě bylo dvacet, byla jsem vykulená, že mám najednou dvě děti, ještě nedonošený a ne úplně v pořádku a pokaždé jsem od ní odcházela s brekem. Pak už jsem to prostě nevydržela a řekla jsem našemu dětskému doktorovi (to je naštěstí starší rozumný člověk), že tam prostě chodit nebudu. Ona ale je ta doktorka celkově špatná - připadá mi, že snad ani nemá ráda děti. Dodnes si pamatuju, jak jsme od ní dostali vynadáno, když jsme na dvou měsících museli na EEG a přišli jsme o 10 minut později. Hrozně na nás tehdy křičela, že její čas je drahý a přitom každý normální člověk by pochopil, že vypravovat v zimě dvouměsíční dvojčata a navíc nejsme z města není zrovna jednoduché.
Ještě trochu k tématu. Naši kluci teď mají za sebou první třídu. Před nástupem do školy neuměli číst (což už dnes snad umí všechny děti, které do školy jdou). Všichni se tomu hrozně divili, ale oni prostě neměli potřebu se do té doby písmenka učit. Dnes čtou nejlépe ze třídy. Prostě teprve teď NASTAL JEJICH ČAS.