Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

U nás to s Terezkou probíhalo tak, že jelikož je od malička zatížená na knížky, každé ráno jsme si na nočníčku četly, to už po jednom roce. Byl to takový náš příjemný ranní rituálek, navíc docela spolehlivě v té době chodila na velkou. Časem si začala říkat i přes den a v 15 měsících jsme byli přes den bez plínek. Myslím, že to bylo i tím, že když začala brát rozum, dávala jsem jí látkové plenky, aby věděla, že se něco přihodilo. Připadala jsem si jako poslední pitomeček v okolí, který vyvařoval plenky. Další rok však trvalo, než jsme se jich zbavili úplně. Nenásilně. To by bylo fajn - JENŽE!!!!!
Asi dva-tři měsíce, před narozením Mišky (to měla 2,5 roku), když jsem začala mít nějaké problémy a stresy kvůli miminku, se nám začala znovu v noci počurávat a tak to pokračuje i dodnes. Někdy je 14 dní suchá, pak se třeba tři noci za sebou počurá, nevím. Je možné, že jsem udělala chybu s tím brzkým učením a teď se to vrací. Slyšela jsem, že i docent Matějček tvrdí, že dříve než v 15 měsících to nemá smysl. Je to možné, protože kamarádka, které holčička nechtěla chodit na nočník to nedrtila na sílu a holka je od dvou let bez plín i v noci.
Říkala jsem to dětské lékařce a ta mě uklidnila, že do pěti let takovéhle noční problémy nemám řešit. To se mi ale zdá dost dlouho. Neřeším to, protože vlastně ani nevím jak. Nadávat a bít jí nechci a nebudu. Taky to hodně souvisí s pitným režimem, který máme asi špatně nastavený. Snažím se jí hodně nalívat ráno, ale Tereza má samozřejmě největší žízeň večer, to už jí dávám tak jeden lok. Taky jsem vysledovala, že když přes den pije málo, spolehlivě se přihodí nehoda.
Takže jednoznačný závěr - v tomhle konkrétně jsou tabulky nanic.