Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Tak asi mám nějaký divný dítko, protože ten náš chlap se bez plín naučil nejdřív přes noc(trvalo mi měsíc, než mi došlo, že má vlastně po probuzení tu plínku suchou a že bych třeba mohla zkusit žádnou mu nedat) a potom, co už přes měsíc neměl plínu v noci, tak začal uvažovat o tom, že teda i přes den nemusí nic mít. Pravda, občas se mu nezadaří tak, jak by si přál, ale plíny už nemá. Buď si řekne sám, nebo se občas musím zaptat a máme schovaných pár plínek na dlouhý výlety, ale mam takovej pocit, že už je asi neužijem. Naštěstí. Klukovi je 2 a 1/4 a babičky maj děsnou radost, že teda konečně, když už jsem byla tak děsně líná a děcko trápila v plínách do víc jak 2 let, chuděrku maličkýho a nočník mu koupila jen proto, aby neměli kecy, že nemáme nočník (měla jsem sice takovou ideu, že jako zkusím, aby chodil na ten nočník, ale on ho z nějakýho neznámýho důvovu - aniž by na něj jedinkrát sedl - nesnášel a sloužil mu pouze jako předmět vhodný k házení po mámě), tak mám už doma klid. ;-) A radost z toho mám samozřejmě taky já.