Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Sašo, mluvíš mi z duše!
Moje děti taky neuměly před školou číst, a taky jsem si připadala jako že je o něco ochuzuji, že jsem zase divná, že jim to nenutím. Ani dnes nejsou velcí čtenáři. Myslím, že se to nedá lámat přes koleno. Já jsem kouzlu knížek propadla až někdy v pubertě a od té doby mě to nepustilo. Každý máme svůj čas, jak píšeš.
Víš co mi ale vrtá hlavou? Že často hlavně těm ambiciózním matkám ty jejich děti tak nějak "vycházejí". Neumím si představit, že by nutili třeba mé děti do něčeho co jim nejde, na co nejsou zralé, připravené. To by se ještě víc zasekli a měli větší problémy. Proč tyhle mámy mají fakt chytré a nadané děti, které bez problémů jí, spí, neodmlouvají, učí se na jedničky...?A mámy o nich málem neví, jak vystudovali.
Zatímco ta druhá skupina (kam se řadím i já) se dětem věnují, musí je vše učit, nic nejde "samo", a výsledek nebývá nijak závratný...Napadá mě jediná odpověď, že možná ten "čáp" právě proto věděl komu jaké dítě dá. Horší je, když se fakt sekne...