Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Právě jsme osavili první narozeniny, nočník jsem už vytáhla, asi 5x na něj syna posadila po obědě a z toho se mi 1x podařilo odchytit bobek. Ten jsem vyfotila, ukázala babičkám, babičky jsou šťastné a já mám pokoj. Myslím, že to prostě občas zkusím, třeba časem pochopí, ale jsem připravená na to, že to prostě může trvat dlouho, tak jako např. chůze. Zatím totiž nechodí ani nesedí. Lozí jak ďáblík, stojí (hlavně večer v postýlce, když má spát:-), ale nesedne si, já ho neposazuju, což okolí nese taky dost těžce. Mimochodem manžel prý taky dřív chodil a až pak seděl.
O stylu čůrání chlapů jsem se bavila se známými víckrát a zjistila jsem, že se najdou chlapi, kterým maminky vysvětlily, že sedět je hygieničtější - ne pro chlapy, ale pro záchod. Ono i když se strefí, tak to přece jenom stříká, mísa je potom plná kapek a to i na okraji, kdo to má pak denně drhnout? Takže jsem to takhle vysvětlila i svému muži, který do té doby pochlapsku stál, pochopil, nepřipadalo mu, že ho nějak omezuju a já můžu záchod vydrhnout klidně až při běžném úklidu. A řeknu vám, je to fakt poznat, stačí, když k nám přijde pánská návštěva a mám po jejím odchodu o zábavu postaráno. Ráda bych tak naučila i synka, doma se sedí, venku a na veřejných záchodech se stojí, uvidíme, jestli budu úspěšná.