Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

I když pro mě tahle diskuse už není zrovna aktuální, neboť synovi je teď šest let, tak mě i po té době hřeje u srdíčka zjištění, že snaha zbavit se plínek (a četné dotazy ze všech stran) nebyla jen náš "problém".

U nás byl dlouho nočník nepřítel číslo jedna, kolem roku a půl (což vydrželo minimálně další rok). Byl ochotný se na něj na pár sekund posadit, ale jenom s plínkou, nahatý ani za nic. A držet ho tam s použitím knížek, pohádek nebo písniček? Nezlobte se na mě, ale to by mi připadlo jako úplný nesmysl. Když potom dítko náhodou vstane a nočník je plný, tak je to přece náhoda, ne úmysl. Když se soustředí na knížku a pohádku, nestíhá se soustředit ještě na to, že by mělo vědomě vytvořit něco do nočníčku, aby maminka byla spokojená. Tak jsem to neřešila, nakonec jsme se plínek přes den zbavili, když byly synovy dva roky a dva měsíce (podle mých blízkých tak strašně pozdě!). Uznávám, že to ze strany mého synka nebylo tak úplně dobrovolné, byl na tohle dost pohodlný a nechávat ho v mokré plíně, v látkové, aby si to uvědomil? Běhal tak klidně až do večera a bylo mu to jedno.

Začala jsem to řešit až v době, kdy jsem si byla na 100 % jistá, že si je schopný uvědomit, že BUDE čůrat. Bylo to jednoduché díky tomu, že bylo zrovna parné léto a my jsme trávili dny volna na chaloupce, kde běhal nahatý, bez kalhot. Bylo to evidentní. Běhal, hrál si - a najednou se zarazil, přičapnul, trošku roztáhl nožky (přece si je nepočůrá), chvilka napětí - a už se díval, jaký se mu daří hezký rybníček. A tak když jsem si ověřila, že to není náhoda, ale že už je opravdu dost vyzrálý na to, aby si uvědomil potřebu svého tělíčka, tak jsme to doma vyzkoušeli. První den byl tak padesát na padesát - někdy si řekl, někdy zapomněl. Když se zadařilo, tak velká radost z mojí strany a malá odměna (nálepka na kachličky), když ne, tak smutek. Fungovalo to po dvou dnech, prostě už byl ve věku, kdy byl schopný pochopit, co se po něm chce. Taky se nám potom ještě párkrát stala "nehoda", ale to bylo v zápalu hry, no - stalo se. Na noc měl plíny do tří let. To jsem neřešila vůbec, prostě najednou jsem ráno nacházela plínku suchou, tak jsme to po pár dnech zkusili, a ono to najednou šlo.

Chce to klid, protože všechno chce svůj čas a nic se stejně nedá uspěchat.