Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Ahojky, také se připojuju a chválím autorku také oroduju za netlačení, nebití atd. Se starším synem jsem začala s nočníkem už v 8m. - úspěšně, bez nějakého tlačení, kam by nechtěl, měl z nočníku a svých zdarů upřímnou radost. Pak jsem byla těhotná, unavená a syn v noci "blbl" a já pokazila, co se dalo - vystartovával mi z postýlky a já ho vždy chytla a "uchovala" k dalšímu spánku. Jednou jsem ale nevystartovala a viděla, kam asi i jeho předchozí cesty vedly - k nočníku! Možná by vše dopadlo stejně i bez tohoto špatného zákroku, ale výsledek byl, že se u nás hodně dlouho střídalo období, kdy jsme byli bez plinek a kdy mu to nic neříkalo.Hodně udělalo i narození mladšího sourozence, kdy si jednou v noci při přebalování "mimi" donesl plinku, položil se na postel a řekl: já taky! Pak najednou nastal den, kdy opravdu úplně sám veškeré čurání a kakání zvláda na hrnec, záchod či travičku a to i v noci. Mladší syn už přes měsíc sám sedí (období, kdy jsem "sádlila" na hrnec staršího syna), ale na hrnec ho nedávám, i když někdy vím, kdy čurá či kaká. Takže - nebrblat, Nebít!!!, nedbat na okolí, až bude správný čas, přijde to samo.Mějte se a hodně trpělivosti a následného zdaru. Helí