Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

My jsme také plínky neřešili, ale na vánoce se Kátě (tehdy 25 měsíců) hrozně oprudil zadek. Manžel prohlásil, že ji bude během dne dávat na nočník (já neměla sílu, protože Mates měl cca 30-40 uprďánků za den). Celý týden nedělal nic jiného než převlíkal naši dceru - nebili jsme ji, nenadávali - jenom ji převlíkali a říkali k čemu je nočník. Za týden pochopila - s již téměř uzdravenou opruzeninou - a od té doby se počůrala 2x - byla jsem odběhnutá a ona si nedokázala sama stáhnout kalhoty. S bobkem to bylo horší - viděl ajsem, že se ji chce, ale nechtěla na nočník, tak jsme se dohodli, že si příjde pro plínku. A za 2 měsíce už chodila i s bobkem do nočníku.
Teď přemýšlím, že začnu řešit plínky na noc, protože už je zase opruzená a zapařená - přes den se opruzenina vyléčí a ráno je tam zase a vypadá hůře a hůře. Občas se nocí ozve výkřik "rychle čůrat", tak uvidíme ...
U Matesa 10 měsíců to vůbec neřeším, ale když jsem viděla kamarádku jak dává 9 měsíčního synka po spaní v kočárku vyčůrat na travičku, tak jsem nevěřila svým očím. Samozřejmě tento chlapeček neudělá bobana do plínky už od půl roku ...