Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Ja jsem zacala ucit svoji dcerku na nocnik, kdyz ji bylo 19mesicu. Hlavne proto, ze mi kazdy rikal, nauc ji to, nez se narodi druhe (byla jsem tehotna a tesne pred porodem.) Pry to trva tyden a je to. Tak jsem se odhodlala. Jedno rano jsme sundali pleny a cely den jsem stravila odchytavanim, posazovanim na nocnik, a oslavovanim kazde kapicky co se odchytila. Vecer si k memu prekvapeni sama sedla a vycurala se. Tim to ale padlo, nebot tu noc se nam narodil Fanousek.
A tak jsem toho nechala, svou trimesicni materskou jsem jela stravit k rodicum a po dvouch mesicich jsme to zkusili znovu, a Tobinka to zvladla suprove behem nekolika dni. Jako by si to pamatovala. Takze jsme se domu vraceli bez plen.
S Frantiskem jsem to nechala az dele, rika se, ze chlapcum to dele trva, tak jsem to nechtela zbytecne tlacit. Kolem dvou let jsme to zacali natukavat, ze uz je velky kluk a at to zkusi do nocnika a ukazovali Tobku jako priklad. Ale moc se nechytal a bez plen jsme byli az kolem 3 let. A slo to tak nejak postupne.

A ted zpetne myslim, ze kazde dite, tam jednou dospeje. V Anglii, kde bydlime, se s timto nikdo nerozciluje, a trilety deti v plenach jsou tu celkem normalni jev.
Clovek tu zahledne i 4lety deti s dudlikem!!! Ale to uz si myslim je celkem ostuda ;)