Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Fakticky nechápu, proč jste si vůbec někoho takového do bytu brali. Pochopila bych to u přátel, ale u někoho, s kým jsem si jenom dopisovala a v životě jsem ho neviděla. Do dopisů se napíše věcí...Skoro bych řekla, že jste si o to tak trochu koledovali, o ty potíže myslím. Ale zase je fakt, že třeba dělali jinak dobrý dojem.
Teď si vzpomínám, že jsem viděla dokument o Idě Kelarové, které se před časem ujala takové podobné rodiny, jen ne bílé. Dopadlo to taky stejně - nakonec na ní byli ještě "uražení". A soudnost neměli vůbec žádnou, dokonce prokouřili několik tisíc měsíčně a celkově žili jako grófové - papat a pít jen to nejlepší a vůbec je nezajímalo, kde na to ona bere. A paninka nechtěla ani připravit jídlo, takže když Kelarová přijela z turné, ještě je opečovávala.
Já osobně bych podobné charity nebyla schopná, protože z baráku se pak už někdo těžko vyhazuje.