Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Já musím říct, že my jsme se dostali do podobné situace obou stran. Několikrát se stalo, že u nás někdo bydlel - kamarádka, která studovala, pár nocí děvče, co uteklo z domova, mimopražský kamarád, co tu měl práci, jednou dokonce mě požádala sousedka, že slíbila nějakým lidem na pár týdnů bydlení a má nějaký zdravotní problém, tak jestli by nemohli být u nás (nakonec tam byli několik měsíců), kamarádka s rodinou, když je vystěhovali z provizorního bydlení, tak u nás byli taky asi půl roku, než si našli byt a jednou si přes vánoce kamarádka u mě "odložila" přítele (se kterým se pak rozešla), který zůstal až do jara. Ale musím říct, že pravidla jsme si stanovili a ta fungovala a že jsem možná měla i štěstí na lidi, ale všechno proběhlo v pohodě a bez problémů...
No a v opačné situaci jsme se ocitli my sami po povodních, když nám voda trochu "vylepšila" náš přízemní by v Karlíně - měli jsme všehovšudy suchý lustr a garnýž nad oknem...Dnes se tomu zasměju, ale tenkrát mi veselo nebylo. Měli jsme dvě děti, do tělocvičny se nám s nimi moc nechtělo, stále jsem běhala na úřad, kdy dostaneme slibované náhradní bydlení. Nakonec nás u sebe nechali kamarádi, co bydlí kousek za Prahou, dohodli jsme se, kolik jim přispějeme za naše bydlení a dohodli se, že před vánocemi (nejpozději) vypadneme, protože tam přijedou jejich rodiče a neměli by kde být. Měla jsme pocit, že to je s velkou rezervou, protože na úřadě mi vždycky řekli, abych přišla ve středu nebo příští týden, že už se čeká jen na kolaudaci a že to bude každým dnem. Z toho "každým dnem" nakonec skutečně byly asi tři měsíce a byli jsme rádi, že jsme to do vánoc stihli. Po termínu, který jsme měli dohodnutý, že odejdeme, jsme měli jako "pro jistotu" domluvenou chalupu jedněch známých, kteří tam jezdili jen v létě, takže do té doby bychom měli bydlení zajištěno. Naštěstí už to nebylo nutné a byt jsme dostali. Ale musím říct, že jsem se ke konci necítila moc dobře, protože jsem vnímala, že naši známí mají (i když to nedávali najevo) obavu, jestli opravdu včas odejdeme...