Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Ahoj, docela, Jani, chápu Tvou nechuť pouštět si cizí lidi do bytu. Taky mi hrozně vadilo, když jsem bydlela v paneláku a někdo určil, že tehdy a tehdy přijdou odečítat vodu nebo teplo. Nejenže mi vlasntě "nařídili", že musím být v dané odpoledne doma, ale prošli mi prakticky celý byt až k měřičům tepla na radiátorech v každé místnosti. Pawlí obdivuji, že si dokázala celkem cizí lidi nastěhovat domů.
A s těmi "službami přátelům" mám taky svoji zkušenost. Kamarádka se rozešla s přítelem a teď hledá na internetových seznamkách někoho jiného. Na tom by nic nebylo, kdyby k tomu nevyužívala náš internet. Do knihovny nebo internetové kavárny chodit nechce, že se jí dívají přes rameno, že listuje v seznamce. Když jsem jí poradila, že není přece žádný problém najít si nějaké levnější připojení a zřídit si internet doma, aby měla k němu přístup kdykoliv, měla spoustu argumentů, proč to nejde. Musí šetřit, protože právě dodělává VŠ a školné je hrozně drahé, na počítač by si musela něco za cca 3000 kč dokoupit, musí šetřit i na benzín, který pořád zdražují (a autem jezdí i za roh do obchodu, aby se procvičila - má ho nové). Asi půl hodiny před sdělením techhle důvodů, proč nemůže mít vlastní internet mi vyprávěla, jak byla s jinou kamarádkou na jaře na Kanárech a v srpnu zase někam na dva týdny odlétají. Začalo to vlastně tím, že jsem jí nabídla, že jí naskenuji fotky a nahraji na CD, aby je mohla pak kdekoli použít. Teď každé naše setkání končí tím, že se nabídne, že mě hodí domů a hned by se podívala na net. Minule jí to nevyšlo, náš domácí počítač je vlastně dceřin notobook a odvezla si ho na chatu. Vídaly jsme se s kámoškou každý týden a nějak už mi nestojí za to mít si s kým zajít na kafe někam do zahrádky.