Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Přidávám se, nikdo z našich kamarádů, kterým jsme půjčili peníze, už se s námi nekamarádí. V příbuzenstvu jsme půjčovali jednou, dotyčná pak neměla na vrácení, strašně se styděla a tak se nám rok neozvala (předtím jsme byli v docela čilém kontaktu). Už nepůjčujeme. Je to ale dost těžké, když za vámi přijde vaše (dejme tomu) sestřenice, která má tři malé děti, problém najít práci a poprosí vás třeba o takových padesát tisíc (opravuje barák). Protože vy víte, že ty peníze už nikdy neuvidíte (ze sociálních dávek se splácí těžko), takže jí půjčit (dát) nechcete, na druhou stranu je vám (nebo alespoň mě) stydno, protože vy jaksi ty peníze máte a ona ne.