Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Máme jedno malé dítě a za pár týdnů budeme mít druhé. O naše dítě se momentálně často stará chůva (částečná invalidní důchodkyně). Včera odpoledne mi telefonoval její manžel (starobní důchodce), jestli bych mu nemohla půjčit peníze na auto. Vyhlídnul si totiž zbrusu novou Hondu za výhodných podmínek a na počáteční vklad mu chybí 30 tisíc. Již dřív jsem si všimla, že jsou trochu mimo realitu: „Moje dcera na moravské vesnici chudák má takový obyčejný dům za 6 milionů, já se úplně stydím to někde říkat, jaká to je kostka“… „moje dcera je tak zadlužená kvůli hypotéce, že ani nemá na to, aby koupila dětem jogurt"... „oni mají chudáci takový to český auto – tu Octavii combi“.... Tak nevím, jestli to je na Moravě normální, ale začíná to vypadat, že se navzájem tak nějak šokujeme. Já ji asi šokuji tím, že kupuji dítěti biopotraviny, najímám si chůvu a občas i uklízečku (šetří mi to čas na výdělečnou činnost). Nedávno jsme s manželem dostali příšernou zvracející virózu, tak jsem jí nabídla 800 Kč na den, když se o dítě postará na celé 3 dny. Celkem jsem zaplatila asi 3000 za to, že jsem dítě uchránila před nemocnicí. Mám dojem, že si z toho asi vyvodila, že musím být zaručeně úplná milionářka, když dělám takové věci. A já zase zírám, jak velikou moc mají nad tou rodinou taková vnější pozlátka, že ani dva chudí důchodci nemohou mít auto značky Felicia nebo Fabia. Kdyby chtěli půjčit na doktora, vůbec bych neváhala, ale tohle? To ne.