Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Chci připsat jen malé varování.
My s manželem jsme také z těch, kteří "mají široké srdce" jak bych to tak nazvala - a nepíšu to proto, abych se chlubila. Také půjčujeme byt, chatu a ubytováváme. Samozřejmě jsem párkrát nalítla lidem, kteří vás v Praze osloví s tím, že nutně potřebují peníze (ujel jim vlak, okradli je, čeká na ně doma dítě..apod.), ale také se mi stalo následující. Ozvala se mi kamarádka ze školy - kdysi dobrá kamarádka, teď jsme se roky neviděly a nestýkaly, zda bych jí nepůjčila pětikilo. Samozřejmě jsem půjčila. Peníze mi vrátila - ne hned, až po pár letech, když se vyléčila ze závislosti na drogách. Proč to píši: protože já bych jí tehdy klidně půjčila byt, kdyby mě oslovila, že potřebuje někde přespat, že je na návštěve v Praze, že se zastaví... A to bych nepřišla o pár peněz, ale měla také třeba vybílený byt, řešila ukradené klíče a díky tomu přístup všade možně... Hrůza pomyslet.
Takže varování zní: i když to třeba byla dobrá kamarádka, nevíte co s ní je ted, jestli je třeba na drogách a bez zábran normální člověka. No hezky se to radí. Samozřejmě jsem od té doby zase "riskovala", ale na tohle už myslím a zvažuju to, co by mě bez téhle zkušenosti nikdy nenapadlo.