Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Heli,

mám podobnou zkušenost, můj syn teměř do tří let nemluvil - a nečůral a nekakal kde měl. Byla jsem z toho hodně zoufalá. Bála jsem se, že to tak půjde ještě hodně dlouho. Nakonec se mi nejvíc osvědčilo přejmout veškerou odpovědnost za něj a pravidelně ho vysazovat - ale bez ptaní jestli chce nebo nechce. Když chtěl udělal, když nechtěl neudělal. Tak to šlo asi čtvrt roku, bez nejmenšího posunu, že by někdy udělal sám apod. Nebo dokonce řekl - nic....Jakmile jsem zapomněla ho vysadit, počural se, vždycky. Teprve když se mu to dost zautomatizovalo, a když se naučil mě už nepotřebovat při stahování kalhot - tak došlo k tomu, že se začal "obsluhovat sám". Úplně obešel fázi - maminko čurat- myslím, že mu naprosto nevyhovovalo, že všechno ještě nedokáže udělat samostatně. A došlo k tomu, že to opravdu přišlo samo, bylo mu - chyběly mu dva měsíce do třetích narozenin. Hlavu vzhůru, taky jsem si připadala jako děsná rarita, a bylo mi z toho docela i úzko, ale někdy se stanou i věci v které skoro nedoufáme.A kdo ví, jestli si je zasloužíme...Pa. A drž se.
Ali