Přidat názor k článku O psí chůvě - Artovi

Jak je vidět, touha po psu je určitě zakořeněná někde hluboko v nás a výchova to ovlivní jen zčásti. U nás je celá rodina pejskařská, takže jsem to měla o to slažší. Naprosto chápu tvůj smutek nad utopenými štěňaty, už jsem psala v dřívějším článku, že Ramsese máme z podobného "chovu".
A taky je fakt, že jakmile si člověk zamiluje jednoho psa, po jeho odchodu už si nedovede představit, že by někdy psa neměl. To určitě sama znáš:-)
Plno lidí se mě ptá, jak to jednou zamýšlím s dětmi a staršně se diví, že budu mít děti i psy dohromady, ale já sama jsem tak vyrůstala a mě to přijde ta nejlepší věc, navíc jsem byla jedináček a přece jen mě to myslím dost připravilo na to, že nejsem věčně jen já středem pozornosti a musím se taky o pejska starat. Dneska už si skutečně nedovedu svůj život bez psů vůbec představit:-))