Přidat názor k článku Jak jsme si pořídili "nájemníky"

Pawli znám - a proto vím jaká je to hodná a moudrá duše.
A plně jí chápu. Já bych je asi taky nedokázala vyhodit.

Před pár lety,ještě jako svoboná holka jsem měla kamarádku. Bydlela kousek ode mě. Měla celkem slušnou práci a rozumný plat,ten však utratila během týdne za oblečení. Nájem neplatila. Platil ho vlastní otec u kterého bydlela ovšem nekomunikovali spolu.

A tak se jednou stalo,že přišla na návštěvu a jen tak si povzdychla,že dva nejedla. No co bych to byla za kamarádku a nedala jí najíst -
jenže pak začala chodit pravidelně už naférovku - mám hlad co mi dáš k jídlu. Nemám peníze potřebuji půjčit.

Měla jsem trpělivost fakt velkou - ovšem ne bezbřehou. Navíc k nám začala chodit i když byl doma manžel(tehdy přítel) takže jsme neměli žádné soukromí - nic. Došlo to už tak daleko,že jsme se oblékali,že jdeme pryč aby odešla.

Nakonec otěhotněla s jedným chlapcem a ten se o ní stará a živí jí.
Někdy si říkám škoda - byla to moc moc hodná holka,ale tohle mě unavovalo a vyčerpávalo.