Nechci vůbec tvrdit, že chápu, co všechno musíš ty a tvůj syn prožívat, jistě je toho více než dost, neboť KAŽDÝ život s sebou nese už tak dost těžkostí. Jen si myslím, že toto "řešení" tj. "být v pohodě" je jistě tím nejlepším. Nechtěla jsem tím naznačit, že jsi v pohodě a neprožíváš všechny strasti (ale i slasti) naplno - nechtěla jsem se tě vůbec dotknout. Jen jsem se snažila "vzdát ti hold" za to s jakou grácií k problémům přistupuješ. Navenek působíš velmi vyrovnaně, optimisticky a zejména silně, což je obdivuhodné (samozřejmě o můj či jiný obdiv nemusíš vůbec stát a může ti být putna :-)) Taktéž nejsi bojovnice=lvice (opět v mých očích po přečtení několika tvých příspěvků v té či oné debatě - sleduji rodinu již 6let s malou přestávkou, kdy starší dcera byla už větší a opět jsem navázala v těhotenství druhém) ale máš jistou noblesu - ať již je to tvá druhá tvář, kterou čelíš životním situacím nebo jsi to opravdu ty. Ale dost mé odborné psychoanalýzy - zkrátka a dobře jsem měla pocit, že ćteš co je psáno a máš dost úrovně na to, aby ses vyjádřila ohleduplně. Já toto v některých situacích postrádám, neboť klapky na očích mě prostě vytočí. To je z mé strany vše.
Předchozí