Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Zdravím.
Svůj názor psát nbudu, je totožný s naprostou většinou. Četla jsem různé články, kdy a jak začít. Sledovala známé.
Moje mamka mi radila začít, když bude sedět, pak když bude chodit. Tchýně zas v 9měs, že už bych to měla zkoušet. Oběma, resp. všem (vč kamarádek, pokud měly potřebu poučovat) jsem vysvětlila, že jsem si utvořila takový názor a jestli s učením začnu já, tak nejdřív letos v létě (teď bude dceři 22měs). Řekla jem to dost důrazně s tím, že dřív se tím zabývat jednoduše nebudu. Remcaly, koukaly, občas to zkusily.
Nočník jsem doma měla dříve, dostala jsem ho v akci k plenám. Ale byl schován na WC. Když za mnou malá přišla, vysvětlila jsm, nač je, ale nechal ajsem ho tam. Na hraní bych jí ho nikdy nenechala, aby si to nepřebrala tak, že to je hračka.
Vlastně ani nevím, jestli to začalo samo, nebo to bylo tím, že jsem navštívila jednu kamarádku, která učila holku na nočník (od jejích 9měsíců ,zažila jsem, že jí dala na zadek, když se počůrala či pokakala, tou dobou jí bylo asi 21měsíců a pořád nic). Zkrátka dva dny po jejich návštěvě si malá přišla za mnou na záchod, že chce čůrat. No že bych si myslela, že to bude mít úspěch ,to teda ne. Ale přinesla jsem ho, aby viděla, když řekne, že chce čůrat, con ásleduje. A ona se vyčůrala. A tak to začalo.
Během 3 dnů začala čůrat do nočníku. Po 3 dnech jsme obě dost omarodily a já to zrušila zpátky na plenu. Protože nám bylo mizerně a naše začátky byly takové, že si chodila i každých 5minut. Ne já, abych se ptala, ale ona sama si chodila. Po poradě s kamarádkou, která už má starší holčičku, jsem jí pokaždé, když si řekla, posadila, abych jí neodradila, když si sama začala. Po týdnu si pomalu zas začala nočník nosit a začala čůrat. Nejdřív jsem jí poctivě sundavala plenu, pak mě to přestalo bavit, tak jem jínechala doma v tepláčkách, když to šlo, tak byla nahatá a pak jsem koupila kalhotky. Do měsíce byla přes den bez plen. Dostávala ji jen na spaní (ve dne v noci) a na delší cesty, resp. výlety, kde je omezená možnost čůrání.
Měly jsme pár výstupů ohledně kakání, protože díky té nemoci a zrušenému nočníku na něj přestala chtít kakat a kadila zásadně ve stoje do kalhot nebo na koberec a já si všimla až pozdě. Tady jedině jsem udělala jednou chybu, když se jednou zas pokadila a rozmazala to všude a mě už po dvou týdnech kakání na koberec ruply nervy a vynadala jsem jí a plácla. Toho sice lituju, ale je fakt, že od té doby už bylo po problému.
No a delší dobu byla suchá i v noci (to se stávalo již před rokem) a tak jsem se asi před 3 týdny rozhodla, v Ikea koupila nepromokavou podložku s tím, že to budem týden zkoušet a podle situace budem pokračovat. Jako na potvoru se začala počůrávat, tak jsem siřekla fajn, tak zas na noc plíny. Po dvou nocích si plínu sundala, že jí nechce a od té doby nemá plenu ani na noc. Sem tam se nehoda stane, teď je to od poslední asi týden, rozhodně nejsou pravidelné. Výjimečně se to stane odpoledne, ale jinak to je v klidu.

Jediné, kdy se dcery ani neptam ani to nenechávám na ní je, když se budí ráno na UM (kolem 5hodiny) a pak ještě spí. Tak to je jediná doba, kdy jí posadím já, ona se vyčůrá a dáme UM a spí dál.

Jinak je zvyklá se vyčůrat těsně před spaním a pak je suchá do rána. Když se jí nepovede vyčůrat (nijak to z ní netlačim), tak se obvykle nehoda stane.

Myslím, že je fakt potíž hlavně v babičkách. Chápu, že za nich to bylo těžké, látkovky, brzy do práce, takže se na všechno tlačilo. A ty metody, co se doslýchám. Na druhou stranu by měly respektovat názor matky (ta by ho měla jasně říct a vysvětlit). Některé by třeba pádné argumenty mohly pochopit. Koneckonců, ony nepřebalují, ony pleny neplatí. Na dítě se tlačit nemá, nemáme chtít po dítěti, aby bylo předčasně vyspělé, když na to není připravené. Mmch mam z okolí spousty případů, kdy v roce bezplínové děti za pár měsíců začnou dělat nehody a šprajcnou se. Nebo příklad té kamarádky, když vidím, co úsilí jí to stojí, jaké metody používá. A moje holka začala sama a zvládla to v o mnoho kratším čase. Nejde ani tak o to, kdy začala, jako ty metody a to, že nechce pochopit, že to nepřináší výsledek. A že já stejnou akci mám za pár týdnů, resp. měsíců. V tom to je. Protože kdy žjsem s její holčičkou byla sama, nebyl problém. Sama přišla, i k dyž se jí nepovedlo, nikdo jí nevynadal, jen jsem jí řekla, že to je OK, že příště to stihne lépe.

At tak či onak, každý má své metody a názory a nikdo nemá právo jinému je nutit ani mu do ničeho kecat. Ale je fajn, že si v dnešní době můžem přečíst spousty článků a názorů a zkušeností a utvořit si vlastní obrázek. Nemáme pak pocit, že jsme neschopné, líné! a nespokojené při porovnávání dětí (mmch na téma nočníku mě silně znechutila výměna manželek s pí Bubníkovou, která maminku 15měs dítěte taky označila za línou, že dítě nevysazuje).

Žádné dítě nepůjde s plínou do školy, je některé se to naučí dřív, jiné později. A naopak dítě s plínou dokáže mnohdy jiné činnosti, než bezplínové. I když to nesouvisí. Ale je to o tom srovnávání. Jeden může říct, že moj dítě umí to, jiný zas něco jiného.

Pohodlné a rychlé odplínování všem dětem hlavně bez problémů:)

Gabča a Bára, 22měs