Přidat názor k článku Nočníkování - osobní zkušenost :o)

Výborné a úžasné!Naprosto s vámi souhlasím.
Mám syna 17 let a druhého ve věku 2 a půl roku. To, co jsem zažívala se starším, se absolutně liší od toho druhého. První syn se naučil chodit na nočník velmi brzy, ale do tří let "breptal". Můj druhý syn od jednoho roku mluví naprosto srozumitelně, ale prostě nechodí na nočník a to, protože nechce. Důrazně mi vysvětlí, že chce chodit kakat do plínek a jen tak někdy mi oznámí, že chce čůrat. Samozřejmě to vítám a okamžitě letím pro nočník nebo pro stoličku k WC. Povede se - pochválím. Mám naprosto stejný názor. Každé dítě prostě investuje energii do něčeho jiného. Některé brzo mluví, některé chodí na nočník. Podle mého názoru nemá cenu děti do něčeho nutit (samozřejmě ani já se tomu nevyhnu, protože občas mám pocit, že mě prostě musí poslechnout a tak potom "nutím"), ale některé věci prostě přijdou později a je úplně jedno, že nějaká maminka v sousedství hlídá vývoj našeho drobečka. Vzhledem k věkovému rozdílu svých dětí jsem nad tohle celkem povznesena, pokud je dítě zdravé, tak nehledám problém v tom, že nechodí na nočník. Pokud se směje, umí si hrát (i když jeho hry mi občas berou nervy, protože z hraček uznává pouze kladivo, hřebíky, malování po zdi a podobné šílenosti), tak je určitě spokojené.
Daniela