Jen mám už holky starší - 6 a 3 roky. Mladší trvalo dlouho, než se rozmluvila. Snad až ve 2 a 3/4 začala mluvit ve větách, skloňovat, časovat. A protože to byl okamžik vytoužený (už mě znervózňovalo, proč tak dlouho spojuje jen 2 - 3 slova), byla jsem přesvědčená, že nikdy nebudu říkat "mohla bys prosím chvilku být potichu?". Kdepak, asi si musí vynahradit to své dlouhé nemluvení a jede jí pusinka od rána do večera. Přiznám se - i když to není asi moc výchovné - že když potřebuju opravdu už trochu ticha, pustím holkám pohádku na videu nebo na počítači. Upřímně lituji paní učitelky ve školce, kam spolu budou obě naše holky od září chodit. Malá nejen že povídá a povídá a povídá, ale tím, jak měla pozdější nástup mluvení, ještě hodně šišlá, leckdy i mně musí ta starší překládat, co říká mladší.
Takže takhle to chodí u nás ;o)
Předchozí