Přidat názor k článku Taky vám někdy rozum "stojí"?

Jsme na tom asi všechny stejně. Už se těšíme, až budou mluvit a pak je prosíme, ať jsou chvilku zticha. Nedávno jsem byla s dcerou (v září jí budou 3 roky) a se synem (4 měsíce) v obchodě a byla jsem šťastná, že ten mrňous ještě neumí mluvit. Dcera si do košíku naházela všechno možný a ještě nezavřela pusu, takže jsem se vůbec nemohla soustředit na nákup. Mimochodem mluvila opravdu brzy a v roce a půl už říkala básničky. A má neuvěřitelnou pamět. Co jí dvakrát přečtu si už pamatuje a pak to po mě vyžaduje. Problém je v tom, že já už kolikrát nevím, co jsem jí vyprávěla (nebo četla).
Začátek článku mi naprosto připomněl naší domácnost. Jen s tím rozdílem, že ten malý ještě neleze. O to víc ale ječí, kdykoliv se chvilku vzdálím. Často mám pocit, že už mi praskne hlava a nejkrásnější okamžik prožívám, když se na jdu večer podívat a oni sladce oddychují v postýlkách. :-)))) To je miluju nejvíc. :-))))