...když jsem si představila, že mi holky rychle vyrostou. Ale jinak jste to popsala krásně a výstižně.
Taky jsem si ještě na pískovišti nesedla a ani v mateřském centru, kde si některé maminy schválně ke kafíčku sednou zády, aby na svoje cvrčky neviděli. Jednou jsem odtáhla dítě, které mi mlátilo Terezu, to sebou švihlo na zem a spustilo takový ryk, že všichni se otočili, koukali na mě, jako bych ho zmlátila nebo co. Ale to já se zase nedám.
Byt máme malý, panelákový, všude plno nábytku, abychom měli kde vůbec uložit věci a hlavně moje knihy, takže se Michalka docela otlouká. A včera mi strčila prstík do šuplíku - naštěstí jsem si toho stihla všimnout dříve, než ho skřípla úplně.
Ale i tak se mi zdá, že to docela zvládám, jenom někdy jsem na pokraji sil, spíše psychických než fyzických.
Ale nedala bych je, za nic na světě!
Předchozí