Určitě si všichni řeknete, co k tomu může říct někdo jako já...
Na to napíšu, že ho možná trochu chápu... Pokud se skutečně věnoval hudbě a různým kreativním činnostem, možná to má trochu vysvětlení...
Věnuji se aktivně hudbě od 6 a psaní od 9 let. Jsem zrovna ve věku "uvědomování si všeho". Občas mívám velmi negativně laděné nálady, kdy mě nic nebaví a nevím, co s roupama... ale nikdy, ačkoliv si snad někdy pohrávám s tou myšlenkou, bych se neodvážila "vrhat" do něčeho, co bych předem neuvážila. Chci najít sebe, ale-naštěstí- se pořád bojím zkoušet to nějakou nebezpečnou cestou. Spíš také ze strachu. Jako způsob sebevyjádření jsem si našla psaní a je to opravdu velmi dobrý ventil.
S mámou máme velmi vlídný vztah "bez tajností", snad až na to, že se nechápu.
Možná se taky snažil najít sebe, ale buď úplně zcela nezvážil všechny následky, nebo se na ně v rozhodující okamžik rozhodl radši zapomenout.
Určitě bych také dala nevím co za to, abych sebe samu chápala. Ale zatím se pořád mohu utěšit tím, že na to mám čas.
Jinak si myslím, že je důležité vědět o tom, jak může skutečně kratinký okamžik vzít život.
Předchozí