Mnohokrát děkuji za tento příspěvek. Já sice kojila, ale měla jsem spíše špatné pocity, protože mléko nejprve nepřicházelo, tak jsem se bála, že ho ani nejsem schopna vytvořit-7 den po porodu, pak mě měl malý zase místo dudlíku a to doslova, křik nebo prso v pusince, přibíral hezky, naštěstí se v 8 týdnech naučil dudlat, a když už se zdálo, že se intervaly mezi kojením ustálily na 2 hodinách, přišly první příkrmy(6,5 měsíce) a malý nechtěl v 10-ti měsících prso ani vidět. Připadala jsem si hrozně neschopná a možná, kdybych to tolik neřešila...kdo ví. Jsem rozhodnutá, že u druhého dítěte nebudu nic lámat přes koleno, moc bych si přála kojit, do dvou let, ale pokud to zkrátka nepůjde, nebudu se považovat za neschopnou.
Jakmile jsem byla z porodnice doma, všichni se mě pořád ptali, jestli kojím, kohokoli jsem potkala, zajímal se jenom o to, říkali mi, že je to strašně důležité, že bych měla kojit dlouho a spolu se vší propagací kojení a díky tomu, že nám to zkrátka nešlo "samo", jsem si připadala jako při nějaké zkoušce..."kojíš??...no tak to je dobře".
Předchozí