Ahoj, pěkně jsem si početla a chci přidat vlastní zkušenost.
Všechny naše děti byly kojené plně do půl roku, pak postupně přikrmované - zelenina atd. Všechny měly dudlík, žádné na něm nebylo závislé - tj. dudlali na spaní, v bdělém stavu buď vůbec nebo minimálně. Na kojení to nemělo naprosto žádný vliv.
Kojila jsem asi po 3 - 4 hodinách, třetí dítko spíš po 2 - 3. Když brečeli, chovali jsme nebo dali dudlík a když to nepomohlo, kojila jsem. Brek hladový jsem obvykle poznala, znělo to jaksi zoufale. Doba kojení se pohybovala od 2x3 minut ( nedorostlý žaludeční svěrač - blinkání obloukem, skončilo to asi v 9 měsících) do 2x10. Opravdu s tím neměli problém. Oba starší jsem kojila do 13ti měsíců, odstavili se sami - prostě jednoho dne už nechtěli - a teď ještě kojím nejmladší 10m 3x denně.
Nedovedu si představit, jak funguje máma, která má víc (aspoň 2) dětí a kojí co hodinu půl hodiny. Nechci, aby to znělo jako odsouzení, jen nechápu, kdy se stará o děti a domácnost. Leda by měla někoho k ruce.
Jak jsem četla příspěvky, nestačila jsem se divit, kolik dětí se odstavilo kvůli dudlíku nebo mělo jiné problémy. To jsem teda dítě štěsteny.
K Bohunicím - myslím, že hlavní problém je, že se tam často střídají moc mladé a tudíž nezkušené sestry a staré a unavené. Zažila jsem to při prvním porodu. Syn byl částečně kojen asi 3 týdny, pak se rozběhlo mlíko díky kamarádce, která mě podporovala a radila. Nervy jsem tehdy měla úplně v kýblu mimo jiné taky ze zuřivé propagace kojení.
Pak jsem rodila u Milosrdných a sestry (až na vyjímky) byly skvělé a radily dobře. Zvlášť sestra Eva, to je hotový poklad!
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala.
Předchozí