Přidat názor k článku Taky vám někdy rozum "stojí"?

Děkuji za podnětný článek, nad tímhle jsem ještě nepřemýšlela. Myslela jsem, že ž snad hůř být nemůže, Martínek je taky upovídaný, už v poledne mám v hlavě díru z jeho vykládání. Taky tu pusu nezavře snad nikdy. Ani u jídla, ani u hraní, prostě nikdy. Někdy si vynucuje pozornost (žárlí) tím, že řve na celé kolo, úplně kvílí! Zrovna ve chvílích, kdy za ním opravdu nemůžu jít, protože kojím obě dvojčátka naráz na polštáři, nebo je mám rozbalené a cvičíme s nožičkama, kvůli prdíkům... Jsem z toho fakt někdy zoufalá. Navíc má zlozvyk, který se těžko odnaučuje, že prostě vykřikuje z druhého pokoje. Když miminka někdy uklidním, že ani jeden z nich neřve, začne Martík ječet a někoho vzbudí.
Jsem asi špatná matka, ale moc si užívám, když odjel za babičkou. Takové ticho, to snad ani není možné!
No a už se fakt těším, až začnou mimča lézt. Mám v plánu pořídit velkou ohrádku do obýváku a vodítka na děti na ven. S dvojčaty to asi ani jinak nejde...
Martínka mi je moc líto, už od těhotenství, já na něho neměla sílu, a teď na něho zase nemám čas... Achjo.
V září půjde zase do školky, už bude druháček, takže bude mít naštěstí o zábavu postaráno. Blbé je, že miminka mají zrovna odpoledne dobu, kdy hodně pláčou, takže na něho zase nebudu mít odpoledne po návratu ze školky čas, pokud se to nějak do té doby nesrovná...
Ale jsem šťastná, všechny tři děti jsou zdravé a dobře prospívají, v porodnicci jsme byli jen 5 dnů, co víc si člověk může přát? Když tady čtu články o různých nemocech, genetických vadách, tak si říkám, že bych snesla toho řvaní ještě stokrát tolik, jen aby byly všichni zdraví...