Všichni tu obhajují ukončení těhotenství, ale Klinefelterův syndrom není až taková tragédie - jsou mnohem horší diagnózy. Na genetice nám o něm říkali, že je provázen většinou víceméně normálním tělesným vzledem a normální inteligencí, často je odhalen až v pubertě nebo dokonce tehdy, když se muž pokouší se svojí partnerkou o dítě - Klinefelterův syndrom totiž provází neplodnost (netvoří se spermie). Paní Dr. Kohoutová na genetice nám říkala, že vzhledové odchylky se dají potlačit léčbou testosteronem a neplodnost je nutné vyřešit dárcovstvím spermie, ale jinak jsou tito muži většinou schopni prožít plnohodnotný život. V návaznosti na tyto informace mi přišlo ukončení těhotenství jako zbytečné. Je možné, že lékaři tlačí maminky k okamžitému rozhodnutí, zda těhotenství ukončit nebo ne a nedají jim dostatek času a informací pro zvážení všech pro a proti. Jakékoli postižení je samozřejmě obrovskou zkouškou pro rodiče i širší okolí, ale odmítnutí této zkoušky život stejně poznamená. Mně to vychází takto - buď těžší život bez výčitek svědomí nebo jednodušší život s výčitkami svědomí - a naučit se s tím žít.
Předchozí