Je strašné co paní prožila,vím že takových žen je víc. A vím že žít s takovým rozhodnutím je hodně těžké,pořád si člověk říká co by bylo kdyby.... Já přišla o miminko hned po narození,mělo postižení neslučitelné se životem. Byla to velká rána. Měla jsem to o to težší,že jsem pochopení nemohla hledat ani u vlastní rodiny. Žijeme s manželem u jeho rodičů,on i jeho rodina jsou hluboce věřící,já nikoliv. Místo povzbuzujících slov jsem od nich neslyšela nic jiného,než :"Bůh to tak chtěl". Já se trápím,pláču a oni se pomodlí a řeknou si že to Bůh chtěl. Pisatelce příspěvku bych přála,aby se její bolest zmenšila,nezapomene asi nikdy ale časem už to nebude tak bolet.
Předchozí