Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Milá Báro, soucítím i s Tebou a je mi líto, že si nerozumíš se svými nejbližšími, kde bys potřebovala nalézt to největší pochopení :-(

Nechci tady vyvolat teologickou debatu! Jen bych ráda napsala svůj názor, který nikomu nevnucuju. Ač jsem taky věřící, tak si nemyslím, že smrt Tvého děťátka byla Boží vůle! Nevím, jak stručně vyjádřit, jak to cítím. Prostě na světě je dobro i zlo. Nedobré věci se stávají každému - od rozbitého kolena po smrt nejbližších. Nemyslím si, že je to proto, že Bůh to tak chce. Prostě svět a život je takový - dobré i zlé, vše pomíchano. Jako věřící věřím, že jednou v nebi bude jen vše dobré a nebude tam nic zlého, protože tam bude jen Boží vůle. Ale tady na zemi tomu tak není. Tví blízcí to myslí dobře, ale mají svůj úhel pohledu, který nedokážeš přijmout a proto v něm nenalézáš útěchu. To Ti nevyčítám, prostě to vidíš jinak.

Jestli můžu poradit - pokuste se co nejdříve o další děťátko! Mně totéž radili doktoři z nemocnice, kde náš nemocný Péťa živořil a pomalu umíral. Tehdy mi to znělo divně - tady mám nemocné dítě, které bojuje o život, a doktoři, kteří o něj pečlivě pečovali ve dne v noci, mi říkají, že mám myslet na početí dalšího? S odstupem let jsem jim dala za pravdu. Na svoje děťátko nikdy nezapomeneš, ale s léty to nebude tolik bolet a další miminko Ti hodně pomůže.