Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Ahoj mámy i nemámy,
vidím to trochu jinak. Nelžeme si, že potrat není zabití. Je to tak, i když se pro to člověk rozhodne z jakýchkoli důvodů.
ALE každý má svoje svědomí, podle kterého se rozhoduje. Myslím ,že nezáleží na tom, jestli je někdo věřící nebo ne. Výčitky příjdou stejně a stejně bolí. Otázka je, jak se k tomu postavíme. Přiznat si selhání - ano, způsobila jsem smrt dítěte, je to špatně (ať byly důvody jakékoli). Odpustit i sama sobě (to je asi nejtěžší) a pokud jsme veřící, vinu vyznat před Bohem (pokud ne, dost může pomoci s někým si o tom důvěrně popovídat, dostat ze sebe emoce)
Pak bych viděla jako dobré "pokus o nápravu". To si každý musí vyřešit sám, jak na to. Jakýsi dobrý skutek (skutky) na usmířenou (na usmířenou i sama se sebou).
Snad je to trochu k pochopení:-)