A zeptal se někdy Tvé švagrové, jestli je spokojená se životem, jaký vede? A zda by se chtěla znova narodit taková, jako se narodila?
To je ta věc, která mě na tom nejvíc točí - všichni se cítí úžasně užitečně, tomu dítěti tvoří celý svět, jsou s ním rádi a dítě je rádo s nimi - a jednoho dne musí do světa a zjistí, že lidé se na něj dívají úplně jinak, než jak bylo zvyklé z rodiny a že mu klidně a nelítostně nastaví zrcadlo...a že ten život není tak krásný, jak si myslelo, že bude.
Pokud se někdy, milé maminky, budete (nedej Bůh) rozhodovat, zda se Vám má dítě, které má zjištěnou v prenatálním období nějakou vadu, narodit, přemýšlejte i nad tím, jaký bude mít život, až mu přestanete umetat cestičku a až Vás jednou ztratí...
Předchozí