Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Přečetla jsem celou diskusy a některé názory mě dost zarazily...
Nechápu, jak někdo může soudit? Jak kdokoli z vás může soudit, když nic podobného nezažil?
Nejvíce souhlasím s Vladanem a ostatními, kteří se dívají na celou věc z pohledu postižených.
Pracuji s postiženými a vím (opravdu vím???), jak se trápí, jak vnímají svou jinakost a může je jejich rodina milovat sebevíc a jak už zde bylo řečeno, umetat jim cestičku sebelíp, trápí se, trápí a trápí. Pokud si svůj život a věci kolem sebe uvědomují. Někteří ne, nechápou, nevnímají, leží, jako by nežili. A přece žijí... Ale je to život? Jistě, z čistě teoretického hlediska ano, ale nikdy si neuvědomí, že jejich máma je jejich máma, nikdy ji nepohladí, nikdy se na ni neusmějí... Ale žijí... Jsem odporná a hnusná sama sobě a vím, že mě ukamenujete, ale musím se ptát - a co z toho mají? Co z toho mají jejich mámy? Mají dítě, nezabily.....

Dany, z mého pohledu jsi udělala správnou věc, nezabila jsi, jen jsi sebe a své dítě ochránila od trápení. Teď se trápíš také, ale tvoje nenarozené dítě má pokoj a klid. A to je důležité. Přeji Ti, abys oboje jednou našla taky...