Přidat názor k článku Zabila jsem své dítě

Milá Dany,nedivím se,že nemůžeš zapomenout a trápí Tě výčitky svědomí.Zažila jsem to samé před 17lety,studovala jsem VŠ a najednou jsem otěhotněla s klukem se kterým chodila dva roky.Na jeho nátlak i nátlak rodičů jsem šla na potrat v jedenáctém týdnu těhotenství.V té době jsem v Boha nevěřila, ale trápily mne hrozné výčitky svědomí, deprese, nemohla jsem spát, jíst a trápila jsem se.Ten kluk se se mnou zanedlouho po tom rozešel,takže můj duševního stav byl tak špatný, že jsem uvažovala i o sebevraždě.V té době jsem věděla, že pokud je Bůh, jedině On mi může pomoci (prášky od lékaře nezabíraly).Moje spolubydlící na koleji byla křesťanka a říkala mi, že Ježíš zemřel za všechny moje hříchy a může mi vše odpustit.Jen stručně.Střídaly se u mě pochybnosti s vírou, začala jsem číst Bibli až jednou jsem tu kamarádku poprosila,jestli by se se mnou nemohla modlit.V tu chvíli jsem cítila v srdci pokoj a věděla jsem,že mi Bůh vše odpustil.Dnes vím,že jakékoliv zabití člověka nebo dítěte bez ohledu na jeho věk,zdravotní stav atd. je hřích.Umělý potrat je hřích a nic na tom nemění,že ho naše zákony povolují.Bůh Tě má rád a chce Ti odpustit.Pravda někdy bolí, ale Ježíš říká:"Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí."Později mi Pán Bůh dal milujícího manžela a dvě děti.Věřím, že se se svým prvním dítětem jednoho dne setkám v nebi.Pokud máš otázky,ozvi se.